Amerika díl šestý: WASHINGTON D.C. – Obama ano, či ne?

Minule jsem skončil na hřbitově. Tedy vyprávění. Z Arlingtonského hřbitova se vracíme ze státu Virginia po mostě přes řeku Potomac zpět do centra. Po zastavení dostáváme rozchod, abychom se podívali na jednu z největších atrakcí – památník Abrahama Lincolna. Trochu v jeho stínu je však architektonicky velice zajímavý památník veteránům z Vietnamské války. 

Je to zářez do terénu, takže lidé, kteří k němu jdou, vypadají, jakoby šli do zákopu. Park s obdélníkovým jezerem a vysokým Washingtonským monumentem v pozadí znáte z mnoha filmů. Mě například napadá Forrest Gump. V parku dále najdete památník Korejské válce, památník II. světové válce. Ovšem nejznámějším je památník Abrahamu Lincolnovi, ke kterému stoupá strmé schodiště. Naštěstí je zastřešen, protože v okamžiku, kdy si ho přicházíme prohlédnout, se spouští prudká dešťová přeháňka.

Od Lincolna pokračujeme k symbolu nejen Washingtonu, ale i celé Ameriky – ke Kapitolu. Protože však opět začíná poprchávat a hlásí se i tělesná potřeba, hledám vhodný objekt, kde bych se schoval. Kousek od místa, kde parkujeme, je Botanická zahrada! Toalety jsou situovány tak, že musím projít celou budovu, takže po vykonání tělesné potřeby mám možnost si v klidu projít několik expozic a získat tak potřebný materiál pro seniory, kterým pořádám přednášky z mých cest. Nelíbí se jim totiž moc městské budovy, ale moc se jim líbí příroda a květiny. Nebyl jsem tedy přímo u budovy Kapitolu, ale ani mně to nevadilo.

Od Kapitolu pokračujeme k Bílému domu. Nejdříve jdeme na obhlídku zadní části sídla prezidenta, kde je vidět legendární Oválná pracovna, samozřejmě z patřičně bezpečné vzdálenosti. Pak se vracíme k zaparkovanému autu, ale průvodce naznává, že nemá cenu přejíždět jinam, abychom viděli i přední část vilky prezidenta, protože s parkováním je to ve Washingtonu podobné, jako v Boskovicích u nemocnice. Dostáváme instrukce k pěšímu pochodu: „Je to velice jednoduché, nemůžete zabloudit. Tady na té křižovatce, co vidíte, zahnete doprava a jste před Bílým domem. Za Bílým domem se dáte doprava, půjdete kousek rovně, pak doleva a dojdete k budově staré pošty, kde je i vyhlídková věž, ze které se můžete rozhlédnout. V 16.00 pro vás přijedu a pojedeme do muzea.“ Jak později zjišťujeme, jednoduché to možná je pro někoho, kdo už ve Washingtonu byl. Z naší skupiny takový ale nebyl nikdo a podle toho to také dopadlo. Ale nepředbíhejme. Zatím jsme úspěšně dorazili před Bílý dům a jako desítky dalších si ho fotíme. Řeknu vám, nechtěl bych být americkým prezidentem. Abych měl den co den, od rána do večera, obležený dům turisty, kteří zběsile fotí a filmují, tak to díky. Představte si, že si nemůžete ani vyjít v teplákách na dvorek, zaskákat si tam na trampolíně, něco ugrilovat nebo jen tak odpočívat. Na co vám pak je takový Bílý dům? Navíc přímo naproti vchodu do Bílého domu v parku probíhá Happening přívrženců pana prezidenta Baracka Obamy. U chodníku, kde jsme i my, zase stojí pán, který zjevně nepatří do jeho Fan klubu. Takže je to stejné, jako všude jinde. Prostě někdo má pana prezidenta rád a někdo ne.

Poté, co máme nafoceno a nafilmováno, vyrážíme na pochod ke staré poště. Za Bílým domem doprava, v pořádku. Kousek rovně, O.K. Ale pak přicházíme na křižovatku a nevíme, kudy kam. Jak může vypadat stará pošta ve Washingtonu? Je to tam ta vysoká budova z červených cihel? To asi ne. Někdo rozhoduje, kam se půjde, a ostatní se podřizují. Nakonec docházíme kolem Washington monumentu k budově, o které se domníváme, že je to námi hledaná pošta, ale zjišťujeme, že jsme u Ministerstva zemědělství. Ptáme se hlídače na budovu staré pošty, ten nejdříve nechápe, co po něm chceme, ale po krátké poradě s kolegou zjišťují, o co nám asi jde a posílají nás asi tak o půl hodiny cesty zpět. K budově staré pošty docházíme asi v 15.50 a zjišťujeme, že je z důvodu rekonstrukce pro turisty uzavřena! Takže žádná vyhlídka a ani dlouho nečekáme a vyzvedává nás průvodce, který o uzavření neměl ponětí. Nenecháváme si zkazit náladu a natěšení vyrážíme do míst, kde se ve Washingtonu nacházejí muzea. Jsou pěkně vedle sebe po obou stranách ulice – Muzeum americké historie, Muzeum historie přírody, Národní galerie umění, Národní muzeum amerických Indiánů, Muzeum moderního umění … Já mám ale jasno dávno předem, i na radu svého syna, ale zejména proto, že mně to zajímá, mířím do Muzea letectví a kosmonautiky. Ten zbytečně prochozený čas k poště, která měla zavřeno, nám teď chybí a moc bych ho potřeboval. Vzhledem k tomu, že v muzeu zavírají stejně, jako v boskovickém, tedy v 17.00, stává se ze mě Japonec. V jedné ruce foťák, ve druhé kameru a dokumentuji vše, co mé objektivy uvidí. Však se na to doma potom v klidu podívám. A že se je na co dívat. V tomto muzeu je kompletně zdokumentován americký vesmírný program – Mercury, Gemini, Apollo, měsíční modul… Najdete zde špionážní letadla NASA, kompletní historii letectví od balonů, přes dřevěná letadla s dřevěnou vrtulí až po nejmodernější prototypy letadel. Můžete si sednout do „čumáku Džamba“ (pilotní kabiny Boeingu 747 Jumbo) a vyfotit se v ní. Uvidět propojené kosmické lodi Sojuz (SSSR) a Apollo (USA) z doby studené války (1975). Úplně nejnovější (ještě nedokončená) je expozice věnovaná raketoplánům. Pro mě asi největším zážitkem bylo, když jsem viděl vedle sebe stát mezikontinentální rakety SS20 (SSSR) a Pershing II (USA), největší hrozby v době studené války, které tehdy nikdo neviděl, ale všichni se jich báli. A také proto, že zrovna v roce, kdy jsem byl na vojně, se rakety SS20 stahovaly z našeho území. Bylo toho k vidění opravdu moc, bylo to úžasné, a pokud někdy pojedete do Washingtonu, určitě toto muzeum navštivte! Já to také udělám a doufám, že na to budu mít více času.

Malá rada na závěr – hned vedle tohoto muzea je Muzeum amerických Indiánů. Kolegové z naší výpravy, kteří ho navštívili, se shodli na tom, že horší muzeum ještě neviděli a vůbec no nemá cenu navštěvovat.

Sbohem Washingtone a Východní pobřeží, odlétáme na Floridu!