Dnes je thursday, 28. march

AKTUÁLNÍ ČÍSLO ZRCADLA

reklama

Krátké zprávy

BOSKOVICE: Aktuální opatření v nemocnici

31.8.2022 0:39

S ohledem na epidemiologickou situaci jsou návštěvy v Nemocnici Boskovice povoleny jen ve středu a neděli od 14.30 do 16.30 hodin, s tím, že návštěva je vybavena vlastním respirátorem. Návštěvy nejsou povoleny u covidových pacientů. (hrr)

BOSKOVICE: Boskovičtí turisté oslavili 120 let

31.8.2022 0:38

V neděli 21. srpna 2022 si dali v 15 hodin sraz před pamětní deskou Karla Absolona, zakladatele Klubu českých turistů v Boskovicích, současné členky a členové místního klubu. Úvodního slova se ujal Jaroslav Oldřich, předseda klubu, který vzpomněl ve své řeči na jeho vznik. Karel Absolon tehdy v pátek 21.srpna 1902 předběhl o den Járu Cimrmana a založil pobočku českých turistů v Boskovicích. Činnost přerušila 1. světová válka a také fakt, že předseda spolku se tehdy stal ředitelem Gymnázia a po něm se nikdo neujal funkce předsedy klubu. V roce 1922 obnovili turisté svoji činnost a s přestávkami, které si vynutily události minulého století, zde fungují do dnes. Po něm přivítal přítomné místostarosta Petr Malach a mj. popřál jim, ať se jim daří i do budoucna. Na závěr položila místopředsedkyně Zdena Boháčková kytičku pod pamětní desku Karla Absolona.

Poté vyrazili turisté ke Kontribuční sýpce, kde mají papírenskou a tiskařskou dílnu bratři Ouještí vyrábějící zde různé upomínkové předměty. Zde byli seznámeni s historií sýpky a mohli si prohlédnout vystavené výrobky. Po prohlídce zamířili do sokolovny, aby se zde občerstvili a probrali zážitky z uplynulé vycházky. Monika Šindelková

BLANSKO: Zloděje prozradily stopy bot

24.3.2022 5:53

Trasologie společně s vynikající osobní znalostí blanenských policistů sehrála klíčovou roli v případě sobotního vloupání do tamějšího tabáku. Podezřelý osmadvacetiletý muž se totiž krátce před půlnocí pokusil vykopnout skleněnou výplň zdejší prodejny. Posléze sice celá výloha povolila, ale naštěstí se uvnitř šikovně zapřela o lednici, kdy tak zloděj neměl sebemenší šanci proklouznout dovnitř a raději bleskově zmizel. Nešika ale na místě zanechal hromadu stop. Mezi nimi byly právě i otisky podešví bot neznámého pachatele. Když pak místní policisté nedaleko místa činu zahlédli jim známého recidivistu, pohotově se podívali i na jeho podrážky. To už jim bylo jasné, že se trefili do černého a výtečníka z místa převezli rovnou na služebnu. Tomu pak v případě uznání vinny za trestný čin krádež a poškození cizí věci hrozí několikaletý pobyt za mřížemi. (hrr)

všechny

POCHOD PO R43

reklama

Dnešní akce

Sledujte nás!



Amerika křížem krážem: To není krokodýl, to je aligátor!

26.11.2014 4:32 | Původní vydání | Jaroslav Parma

O své zážitky z cesty po Americe jsem se s vámi začal dělit v srpnu. Teď je konec listopadu a já jsem vám zatím stihl popsat pouze první týden. Je totiž úterý 13. května (pokud si vzpomínáte, v New Yorku jsme přistáli v úterý 6. května) a my se z Orlanda vydáváme na přejezd celé Floridy a po zhruba 570 kilometrech bychom měli dorazit do Miami. 

Amerika křížem krážem: To není krokodýl, to je aligátor!
Foto Jaroslav Parma

Nejedeme přímo, ale doslova křížem krážem. Z východního pobřeží přejíždíme napříč k západnímu pobřeží, kde Floridu neomývá Atlantický oceán, ale Mexický záliv. Posledním městem na pevnině je Tampa. Z ní po mostě přejíždíme na poloostrov, kde většinu území zabírá město St Petersburg a pak spousta malých vesniček ležících na ostrůvcích a výběžcích z pevniny, vzájemně pospojovaných mosty. Pokud jsme se za totality dozvěděli, že někteří umělci utekli na Floridu, tak to bylo právě sem.

Žil zde i Waldemar Matuška. Mohu říci, že po tom, kdy jsem tuto část Floridy navštívil, jsem se jim nedivil. Tady bych si - jako na jednom z mála míst v USA - dokázal také představit žít. První zastávka je na parkovišti u veřejné pláže (Municipal beach)  na Treasure Island (Ostrov pokladů). Dostáváme deset minut na WC s tím, že odsud přejedeme most a bude delší přestávka. Já ale nemohu odolat a po vykonání potřeby se vydávám napříč veřejné pláže k oceánu, pardon, Mexickému zálivu. Řekl jsem si, že po cestě vyzkouším všechny oceány. Je to ale nekonečné, pořád jdu, jdu a nejsem u vody. Tato pláž je opravdu hodně široká. Nakonec jsem ale odměněn a po kolena ve vodě zjišťuji, že voda je nádherně teplá. Ještě nasbírat mušličky nebo škebličky – to nikdy nevím – a utíkám zpět k autu, kde jsem samozřejmě poslední, protože nikdo jiný se na takovou dálku k vodě nevydal.

Opravdu jedeme asi jen asi dva kilometry, přejíždíme most, dostáváme se na další ostrov Madeira Beach a hned za mostem sjíždíme zaparkovat do John´s Pass Village. Je to zde jako u nás doma, tedy v Evropě (vždyť jsme přece Euroobčané). To, co vidíme, mně připomíná přímořskou vesničku někde na jihu Evropy – Španělsko, Itálie, možná Portugalsko. Podél vody dřevěné molo, na něm hospůdky, obchůdky, všude lodě, racci, pelikáni. Absolvujeme procházku zakončenou v obchůdku, kde nám předvádějí, jak se balí pravé kubánské doutníky.

Pokračujeme dále a spletí mostů, ostrůvků a objížděk se dostáváme na jižní cíp St Petersburgu a najíždíme na most-dálnici Sunshine Skyway Bridge, vedoucí přes Tampa Bay záliv. Podle naší průvodkyně se uprostřed tohoto přejezdu nachází nejvyšší místo Floridy. Dálnice se totiž najednou zvedá, jakoby jste měli vyjet na zvednutý Tower Bridge v Londýně. Pro řidiče, který na to není zvyklý, je to celkem vzrušující zážitek. Toto místo se nazývá Skyway – volně přeloženo cesta do nebe.

Hlavním cílem dnešního dne je sice přejezd Floridy, to nám ale nebrání zastavit se u další zajímavosti. Již v jižní části Floridy, kdy se vracíme ze západního směrem k východnímu pobřeží, najednou zastavujeme za vesničkou Ochopee na odpočívadle. Uprostřed je nějaká malá budka, ale není to kadibudka! Je to nejmenší Poštovní úřad v USA – to podle průvodkyně, nejmenší na světě podle pokynů od cestovky. Buď jak buď, je funkční, protože právě když jsme zastavili, přijel poštovní vůz se zásilkami pro Ochopee a odvezl zásilky z této nejmenší pošty.

Vrcholným bodem programu dnešního dne byla návštěva Everglades. Celá Florida byla původně bažina, močál. Dnes jsou osídlena obě pobřeží (východní i západní), ale vnitrozemí bylo ponecháno v původním stavu jako Národní park Everglades. Zde existuje mnoho turistických středisek, která vám nabízí projížďku na vznášedlech a setkání s krokodýly – pardon, aligátory! V Americe totiž nemají krokodýli, ale aligátory, stejně jako nemají kosmonauty, ale mají astronauty.

Zastavujeme tedy u jednoho ze středisek, kde máme domluvenou projížďku. Z parkoviště přecházíme po mostě na ostrov a všímáme si výstražných cedulek umístěných u vody, na kterých je namalovaná otevřená tlama aligátora a ukousnutá ruka. Celkem výstižné varování, ani nepotřebujete umět anglicky.

Na ostrůvku nás jeden z rangerů v maličkém amfiteátru seznamuje s aligátory – je sám se třemi v kleci. Povídá nám o nich něco v plynné američtině a vrcholným kouskem jeho drezúry je to, že aligátoři otevřou tlamu. Protože je to známý naší průvodkyně, dozvídáme se, že kdyby si sundal kalhoty, viděli bychom několik jizev od aligátořího kousnutí. Po tomto seznámení se mohou ještě zájemci za úplatu vyfotografovat s mládětem aligátora v náruči.Potom již nasedáme do lodi – vznášedla. Jede se totiž močálem, kde je chvíli voda, chvíli tráva a pohon lodním šroubem by nebyl možný. Protože dva ventilátory na zádi jsou celkem hlučné, dostáváme všichni špunty do uší. Náš řidič-kapitán sedí na zádi na vyvýšeném místě zabalený jako Eskymák a pomocí pák řídí loď.

Vyrážíme, nejdříve jedeme vodním kanálem lemovaným stromy a v jednom okamžiku před námi jen tak tak uskakuje aligátor. Potom se dostáváme na otevřenou plochu a vodu střídá tráva a zase voda. Rychlost vysoká, zážitek úžasný. Zastavujeme a pozorujeme vodní ptáky (něco jako volavka). Popojíždíme do dalšího vodního kanálu, který je porostlý zelenými listy a zde zastavujeme a čekáme, jestli uvidíme nějakého aligátora. Nemáme moc štěstí, tak se vydáváme na cestu zpět. Teprve až doma na fotografii zjišťuji, že jeden ležel kousek před námi a z vody trčelo jen kousek hřbetu. V reálu si ho ale nikdo nevšiml.

Po přistání dáváme každý našemu řidiči po dolaru. Jednak jsme byli cestovkou před odjezdem poučeni, že v Americe se pracuje na principu „tipů“, nebo-li spropitného (povíme si o tom podrobněji v některém dalším díle), ale hlavně na přídi lodi bylo upozornění: „Captain works for tips“. Tedy že kapitán je živ ze spropitného. Aby opadlo naše zklamání, že jsme po cestě neviděli mnoho aligátorů, jdeme hlouběji do nitra ostrůvku a přicházíme k oplocenému prostoru, kde se na trávníku opalují aligátoři.

Filmuji, fotím a jak měním kameru a foťák, vypadne mně z kapsy jeden ze špuntů, které už samozřejmě nemám v uších a chystal jsem se je vyhodit někde na parkovišti do odpadkového koše. Špunt padá těsně za drátěný plot, ale asi jen dva metry od ležícího a zdánlivě spícího aligátora. A já mám dilema. Mám prostrčit ruku okem plotu, špunt podat a nebýt tak za neohleduplného turistu, který po sobě nechává nepořádek nebo poslechnout upozornění rangerů a tabulek, že strkat ruce k aligátorům se zakazuje? Ač nevypadají, dokáží totiž reagovat bleskurychle.

Jak myslíte, že to dopadlo? Moje hrůza z toho stvoření byla v ten moment taková, že jsem tam ten špunt nechal, ať si ho správci uklidí. Protože kdybych byl bez ruky, bylo by mně úplně jedno, jestli mně ji ukousl krokodýl nebo aligátor! A špunt by stejně zůstal za plotem.

Galerie k článku

Foto Jaroslav ParmaFoto Jaroslav ParmaFoto Jaroslav ParmaFoto Jaroslav Parma
Foto Jaroslav ParmaFoto Jaroslav ParmaFoto Jaroslav ParmaFoto Jaroslav Parma
Foto Jaroslav ParmaFoto Jaroslav ParmaFoto Jaroslav ParmaFoto Jaroslav Parma
Foto Jaroslav ParmaFoto Jaroslav ParmaFoto Jaroslav ParmaFoto Jaroslav Parma
Foto Jaroslav ParmaFoto Jaroslav ParmaFoto Jaroslav ParmaFoto Jaroslav Parma
Foto Jaroslav ParmaFoto Jaroslav ParmaFoto Jaroslav ParmaFoto Jaroslav Parma
Foto Jaroslav ParmaFoto Jaroslav ParmaFoto Jaroslav ParmaFoto Jaroslav Parma
Foto Jaroslav ParmaFoto Jaroslav ParmaFoto Jaroslav ParmaFoto Jaroslav Parma
Foto Jaroslav ParmaFoto Jaroslav ParmaFoto Jaroslav ParmaFoto Jaroslav Parma
Foto Jaroslav ParmaFoto Jaroslav ParmaFoto Jaroslav ParmaFoto Jaroslav Parma
Foto Jaroslav Parma

Vytvořil Český server s.r.o.

© 2006 BBN s.r.o., ISSN 1802-3509