Amerika křížem krážem: Yosemite – Sekvoje, které pamatují Krista

Je středa 21. května a asi první škaredý den. V noci pršelo, celý den bylo zataženo s přeháňkami a relativně chladno. Když ale den před tím navštívíte Údolí smrti, kde byla naměřena nejvyšší teplota na zeměkouli, tak se vám asi bude zdát chladno všude. 

Dnes vyrážíme z Fresna do hlavního města Nevady - Carson City. Trasa měla měřit 440 km, nakonec jsme najeli o sto kilometrů více, ale o tom až později. Během cesty jsme byli nejníže 86 metrů nad mořem a nejvýše 2 241 m.n.m.

Hlavním našim dnešním cílem je národní park Yosemite, který se rozkládá v okresech Tuolumne, Mariposa a Madera na východě střední Kalifornie na ploše 3 081 km² v horách Sierry Nevady. Za národní park byl prohlášen již v roce 1890 a v roce 1984 byl uznán za Světové dědictví. Navštíví ho každoročně přes 3,5 milionu turistů, z nichž většina, stejně jako my, omezí svou návštěvu na 18 km² Yosemitského údolí. Rozlohou je park srovnatelný např. s Karlovarským krajem. Yosemity obsahují tisíce jezer a jezírek, 2 600 km vodních toků, 1 300 km turistických cest a 560 km silnic. V parku leží tři háje prastarých sekvojovců obrovských (Sequoiadendron giganteum): Mariposa Grove (200 stromů), Tuolumne Grove (25 stromů) a Merced Grove (20 stromů).

My volíme samozřejmě návštěvu části parku nazvanou Mariposa Grove (Háj Mariposa). Po vjezdu do parku kolem budky rangerů a zaplacení vstupného stoupáme po silnici ještě pár kilometrů až na parkoviště, kde již silnice pro normální dopravu končí. Dále pokračuje jen turistický vláček. Na parkovišti jsou k dispozici na stojanech informační skládačky. Po čtrnácti dnech v Americe už si neberu jako správný Čech skládačku zdarma, ale do kasičky vhazuji 50 centů, i když to nikdo nekontroluje. Za to se mně odměňuje informací, že sekvoje obrovské, které si jdeme prohlížet, nejsou nejstaršími žijícími organismy. Zatímco nejstarší sekvoje se dožily „jen“ kolem 3 000 let, některé druhy pínií (Pinus arista) jsou staré více než 4 600 let. Sekvoje obrovské nejsou s výškou kolem 94 m ani nejvyššími živými organismy, protože jiný druh sekvoje dosahuje až 115 metrů. A do třetice, sekvoje nemají ani největší průměr ze všech rostlin – zatímco Montezuma cypres v Mexiku má v průměru 15 metrů, největší sekvoj má „jen“ 12 metrů.

Od průvodce se dozvídáme, že s jednou skupinou počítali stáří skácené sekvoje v parku podle letokruhů a dopočítali se stáří cca 1 500 let. Také se od něj dozvídáme jednu zajímavost. Lidé se samozřejmě snažili chránit tyto vzácné stromy, takže o ně pečovali, hlídali je, hlavně proti požárům. Jenže stále se neobjevovaly rostlinky mladých sekvojí – sekvoje se nechtěly rozmnožovat. Až náhoda, kdy se les nepodařilo ochránit od požáru, dala lidem vysvětlení. Plody sekvojí jsou tak tvrdé, že puknou jen při vysokém žáru. Od té doby jsou v parku zapalovány řízené požáry, aby se dosáhlo rozmnožování.

Z parkoviště, kde se nám představily první sekvoje obří, volíme turistickou trasu Grizzly Giant dlouhou 1,3 míle. Hned za mostkem přes potok leží podél silnice sekvoj, jejíž vyvrácený kořenový systém je vysoký asi 4 metry. Postupujeme dále parkem a kromě nádherných rostlých exemplářů sekvojí obrovských vidíme i řadu ležících ohořelých kmenů. Fotím se u kmene, který má v průměru tak 2,5 metru, ale počítání letokruhů vzdávám, tolik času nemáme. Za chvíli se nám u cesty předvádí srnčí stádo, evidentně zvyklé na turistický ruch, stejně jako veverky.

V cíli nás čeká pohled na nejzajímavější a jeden z nejvyšších stromů v Maripoském háji – The Grizzly Giants. Je starý 1 800 let, relativně nízký – 63,7 metru, ale průměr kmene má 8,5 metru. Pokud se vám zdá na fotografii The Grizzly Giants poněkud zčernalý od opálení, tak si ve volné chvíli spočítejte, kolika požáry tento strom v historii prošel, když je jeho stáří 1 800 let a frekvence požárů na tomto místě 5-20 let. Pouze 50 metrů od Grizzlyho je další zajímavý strom – California Tunnel Tree, do kterého byl v roce 1895 vytesán otvor, aby tudy mohly projíždět koňské povozy. V tomto háji byly vytvořeny průjezdy původně ve dvou stromech, ale jeden to nepřežil.

Z Mariposa Grove sjíždíme do údolí, ale po výjezdu ze skalního tunelu se ještě zastavujeme na horské vyhlídce u silnice, odkud je poprvé vidět největší atrakce El Capitan, žulová stěna, která se nad údolím tyčí do výšky 1 095 metrů a je jednou z nejoblíbenějších lezeckých cílů na světě, protože nabízí celou řadu výstupových cest a je celoročně přístupný. Nejsem horolezec, nemohu tedy posoudit. Proti Kapitánovi vidíme také nádherný vodopád.

Když jsme sjeli do údolí Merced, bylo již slunečno, ale okolní skaliska Sierry Nevady byla stále zahaleny mlhou, včetně El Capitana. Parkujeme u návštěvnického centra, a kdo chce, vydává se na asi dva kilometry dlouhou procházku k Yosemitskému vodopádu, který tvoří Horní (425 m) a Dolní (97 m) vodopád, mezi nimiž je série kaskád (205 m). Po americku je tedy nejdelší a měří celkem 739 metrů (byť je přerušovaný a tvořený vlastně třemi vodopády). Vzhledem k tomu, že je ho díky mlze vidět jen asi půlka, zůstávám v centru a raději využívám nabídky restaurace a dopřávám si mimořádně teplé jídlo i v poledne (v té době ještě netuším, jak to bylo prozíravé vzhledem k dalším událostem). Jdu si také prohlédnout Post Office, a když vejdu dovnitř, vrátím se v čase možná o více než sto let. Nádherné dřevěné stěny s očíslovanými kovovými poštovními schránkami (dnes PO BOX) různých velikostí navozují dobu dávno minulou. PSČ této Post Office Yosemite National Park, California je 95389.

Když se vracíme k autu na parkoviště, na chvíli vykoukne z mlhy El Capitan a my si ho tak můžeme konečně vyfotit ve vší jeho mohutnosti. Bystré oko jednoho z účastníků zájezdu odhalí, že uprostřed skalní stěny někdo bivakuje v oranžovém stanu.

Z Yosemitského parku nás čeká ještě náročná cesta, protože vzhledem ke špatným klimatickým podmínkám (mráz a sníh) v místě nazvaném Tioga Pass, ve kterém jsme měli překročit pohoří Sierra Nevady, musíme volit objízdnou trasu a tím se naše dnešní putování prodlouží o výše zmíněných sto kilometrů. Proto do hlavního města Nevady Carson City dojíždíme až kolem půl desáté večer. Hned po ubytování vyrážím za potravou, ale ouha. Podle průvodců jsou nejbližší obchody a restaurace asi pět kilometrů daleko a oni nás tam už nepovezou. Jdu tedy hledat do nejbližšího okolí alespoň nějakou benzinku, ale na ní bohužel také nic. Procházím kolem již zavřeného fast-foodu. Ve 21.55 nacházím ještě otevřenou provozovnu rychlého občerstvení „mexických“ provozovatelů, byť jen do 22.00. Domlouvám se, že mně ještě připraví mnou vybrané jídlo a odnáším si ho v krabičce na hotel, kde ho s chutí sním.

Ten večer jako jeden z mála, protože kdo se na hotelu zdržel ještě vybalováním nebo sprchováním, už žádné jídlo nesehnal. Tehdy se mi to zdálo divné, jsme přece v hlavním městě. Až později jsem zjistil, že v roce 2006 zde žilo pouze 55 289 obyvatel. V tomto hlavním městě státu „hazardu“ Nevadě, kam patří i Las Vegas, žije každý desátý obyvatel a každá patnáctá rodina (6,9 %) pod hranicí chudoby. Přitom město bylo založeno v éře dobývání nerostného bohatství, konkrétně roku 1858. Své jméno dostalo po objeviteli stříbrného dolu Kitu Carsonovi. I to je Amerika.