Mám obrovskou radost, říká čerstvý mistr světa v biketrialu Kolář

Tanvald, Blansko - Obrovský úspěch zaznamenali o minulém víkendu blanenští biketrialisté v reprezentačních barvách. Několikanásobný mistr světa v mládežnických kategoriích a vicemistr světa z loňského roku Václav Kolář dosáhl poprvé ve své kariéře na vytoužený titul v elitní kategorii. 

A to způsobem nevídaným. Po dvou výhrách ve Španělsku nenašel třiadvacetiletý sportovec z Blanska přemožitele ani ve finále seriálu, které se konalo v Tanvaldu a dosedl na pomyslný trůn pro absolutně nejlepšího biketrialistu planety. Na nejvyšším stupni stanul na tomto závodě i jeho týmový kolega Martin Kakáč, kterého tato výhra posunula na celkové druhé místo v kategorii Senior. A do třetice bral medaili i nejmladší z trojice Ondřej Šenk. Tomu sice tanvaldský závod nevyšel, body za dvě druhá místa ve Španělsku mu ale daly celkový bronz. S Václavem Kolářem jsme si popovídali po jeho návratu do Blanska o čerstvých pocitech světového šampióna.

Už několik let jsem se těšil na tento rozhovor. Tedy s mistrem světa v elitní kategorii. Čekal jsi, že to bude již dřív než ve třiadvaceti letech? Poslední dva roky to již bylo těsné. Prolomilo se to, mám z toho obrovskou radost. Je to super.

Soupeře jsi převálcoval nevídaným způsobem. Vyhrál jsi všechny tři závody…
Z výsledků to vypadá přesvědčivě. Ale tak jednoznačné to nebylo. Ve Španělsku to bylo těsné. Guttierez byl domácí na prvním závodě, stavěl i sekce. Druhý závod byl nejtěžší. Strašné vedro, hrozně dlouhé a náročné úseky. Takové sekce jsem ještě nejel, velice náročné na fyzičku. Asi nejtěžší závody mého života. Oproti Blansku loni to bylo náročnější.

Jak to vypadalo konkrétně?
První díl seriálu se jel na pobřeží Atlantiku, na kamenech u moře. Když byl příliv, muselo se to obcházet. Moc se mi tam líbilo. Na druhém to bylo velice pestré. Třeba na zřícenině nějaké budovy, v lesíku ve španělském červeném prachu, poslední dvě umělé sekce byly moc pěkné. Ty jsem absolvoval bez chyby, a to rozhodlo.

Tvým hlavním soupeřem byl kamarád Raul Guttierez. Byla mezi vámi rivalita?
Jsme kámoši, radíme si i v závodě, ale napětí tam bylo. Po závodech jsem u něho spal. On do toho dával maximum, je o hodně starší, chtěl moc vyhrát. Radost však měl i z druhého místa, stříbro ještě neměl.

Jak hodnotíš výkony blanenských parťáků?
Oni měli ty sekce trochu lehčí než elita. Mrzelo mne, že Ondra to v Česku pokazil v prvním kole a nešlo to spravit na líp než bronz. S Martinem jsme se na trati míjeli, neviděl jsem ho. U nás neudělal ani jednu chybu a dostal se na druhé místo, což se cení. I když on byl zklamaný, věřil si ještě výš. Myslím, že by se měl už posunout do elity, záleží to ale na něm, jak moc si bude věřit.

Kompletní rozhovor si přečtěte v aktuálním čísle tištěného Zrcadla.