Miloš Bayer chce vyhrát železného muže na Havajských ostrovech

Blansko - Nestárnoucí železný muž Milda Bayer nechce do starého železa. O jeho dalších plánech jsme si popovídali.

Jaká je sezóna 2014, a co tě ještě čeká?
Rok 2014 byl pro mě osobně rokem bez největšího cíle, to je jet kvalifikační závod na Hawaii 2014.
A byl tedy zaměřen na závody v rámci českého poháru v dlouhém triatlonu a závody v rámci jihomoravské triatlonové ligy. K vrcholům pak patřilo vyhrát mistrovstí České republiky v dlouhém triatlonu v Pieštanech. Jedná se o seriál závodů jak v rámci Českého poháru tak i v seriálu jihomoravské ligy. V Českém poháru jsem zvítězil v závodě Krušnoman, zvítězil jsem v Pieštanech, druhé místo v Mělicích. Tyto výsledky mi zaručily první místo v českém poháru pro rok 2014. V rámci ligy pak bylo první místo ve Ždáru, v Orca triatlonu v Novém Městě a dvakrát druhé místo na ixteře ve Žďáru a v Blansku. Výhledově jsem chtěl jet Ironmana v Barceloně, ale vzhledem k zdravotnímu stavu otce jsem závod zrušil. Ze stejného důvodu jsem musel zrušit závody Oravanman a Pilmana.

Jaký byl tvůj sportovní cíl pro letošní rok? Podařilo se ho splnit?
Cílů bylo víc, vyhrát co nejvíce závodů a uspět na mistrovství republiky v DT v Pieštanech.A také vyhrát Český pohár. Vše se splnilo.

Kde bereš neustále energii a chut do závodění? Nemáš někdy chuť ze závoděním seknout?
Když to děláte dvaatřicátou sezónu tak jistě tyto okamžiky přijdou, hlavně při zdravotních problémech. Energii čerpám ze samotných závodů, kde se mi hlavně v rámci poháru daří porážet mnohem mladší závodníky, hobíky. Čím to je? Za ta léta je to především množství zkušeností a dobrá příprava, výživa a životospráva.

Co bys poradil triatlonistům, kteří se chtějí dostat na vrchol?
Dnešní triatlon je rozdělen na sprint triatlon, olympijský, střední a dlouhý. U prvních dvou je rozhodující disciplínou plavání, u ostatních pak vyrovnanost všech tří. Tedy rada zní plavat, plavat a trénovat. A žít triatlonem 24 hodin denně, jen tak lze dosáhnout na mety nejvyšší. Triatlon je finančně náročný - startovné, doprava, výživa, rehabilitace, vybavení a peníze dostanou jen ti nejlepší, kteří dokáži svoje výsledky prodat v médiích, dokáží oslovit sponzory a mají co jim nabídnout. Příkladem jim může být Petr Vabroušek nebo Filip Ospalý. Tedy pracovat na sobě i v této oblasti.

Která z triatlonových disciplín ti dává nejvíce zabrat a kterou máš nejraději?
Řeknu to asi takhle, nejslabší je plavání, ale tím neříkám, že mi dává nejvíce zabrat, nejraději mám běh.

Jak a kdy jsi se dostal k triatlonu? Předcházel k tomu jiný sport?
Triatlon jsem začal závodně provozovat od roku 1982 a přešel jsem k němu z tenisu, který jsem hrál na krajské úrovni a předtím to byla závodně cyklistika - Dukla Louny. No a běžky.

Co bylo tvým civilním povoláním, jak lze vrcholový sport skloubit se zaměstnáním?
Mám fakultu elektrotechniky, takže celý život jsem pracoval v tomto oboru, převážně v řídících funkcích. Ideální je když máte zaměstnání zhruba cca 20 km od domova, jak jsem to měl já. Dvakrát týdně běh domů, třikrát kolo, no a odpoledne doladění, buď běhu či kola. U mě osobně jsem karieru zaměnil za sport. V roce 1997 jsem přišel o zaměstnání. musel jsem odejít z velice dobrého postu, zrovna v době, když jsem se připravoval na první účast na Hawaii. Nejde vrcholový sport dělat při zaměstnání, kdy potřebujete odtrénovat v mém případě asi dvacet hodin týdně, profík třicet.

Kompletní rozhovor naleznete v úterním čísle tištěného Zrcadla