Dnes je thursday, 28. march

AKTUÁLNÍ ČÍSLO ZRCADLA

reklama

Krátké zprávy

BOSKOVICE: Aktuální opatření v nemocnici

31.8.2022 0:39

S ohledem na epidemiologickou situaci jsou návštěvy v Nemocnici Boskovice povoleny jen ve středu a neděli od 14.30 do 16.30 hodin, s tím, že návštěva je vybavena vlastním respirátorem. Návštěvy nejsou povoleny u covidových pacientů. (hrr)

BOSKOVICE: Boskovičtí turisté oslavili 120 let

31.8.2022 0:38

V neděli 21. srpna 2022 si dali v 15 hodin sraz před pamětní deskou Karla Absolona, zakladatele Klubu českých turistů v Boskovicích, současné členky a členové místního klubu. Úvodního slova se ujal Jaroslav Oldřich, předseda klubu, který vzpomněl ve své řeči na jeho vznik. Karel Absolon tehdy v pátek 21.srpna 1902 předběhl o den Járu Cimrmana a založil pobočku českých turistů v Boskovicích. Činnost přerušila 1. světová válka a také fakt, že předseda spolku se tehdy stal ředitelem Gymnázia a po něm se nikdo neujal funkce předsedy klubu. V roce 1922 obnovili turisté svoji činnost a s přestávkami, které si vynutily události minulého století, zde fungují do dnes. Po něm přivítal přítomné místostarosta Petr Malach a mj. popřál jim, ať se jim daří i do budoucna. Na závěr položila místopředsedkyně Zdena Boháčková kytičku pod pamětní desku Karla Absolona.

Poté vyrazili turisté ke Kontribuční sýpce, kde mají papírenskou a tiskařskou dílnu bratři Ouještí vyrábějící zde různé upomínkové předměty. Zde byli seznámeni s historií sýpky a mohli si prohlédnout vystavené výrobky. Po prohlídce zamířili do sokolovny, aby se zde občerstvili a probrali zážitky z uplynulé vycházky. Monika Šindelková

BLANSKO: Zloděje prozradily stopy bot

24.3.2022 5:53

Trasologie společně s vynikající osobní znalostí blanenských policistů sehrála klíčovou roli v případě sobotního vloupání do tamějšího tabáku. Podezřelý osmadvacetiletý muž se totiž krátce před půlnocí pokusil vykopnout skleněnou výplň zdejší prodejny. Posléze sice celá výloha povolila, ale naštěstí se uvnitř šikovně zapřela o lednici, kdy tak zloděj neměl sebemenší šanci proklouznout dovnitř a raději bleskově zmizel. Nešika ale na místě zanechal hromadu stop. Mezi nimi byly právě i otisky podešví bot neznámého pachatele. Když pak místní policisté nedaleko místa činu zahlédli jim známého recidivistu, pohotově se podívali i na jeho podrážky. To už jim bylo jasné, že se trefili do černého a výtečníka z místa převezli rovnou na služebnu. Tomu pak v případě uznání vinny za trestný čin krádež a poškození cizí věci hrozí několikaletý pobyt za mřížemi. (hrr)

všechny

POCHOD PO R43

reklama

Dnešní akce

Sledujte nás!



Rád investuji do zážitků, říká blanenský dobrodruh Michal Hubert

22.3.2015 13:37 | Původní vydání | Aneta Daňková

Blansko - Za tři týdny nafotil 2 500 fotografií, napočítal 47 stopů, ušel více než 230 kilometrů a utratil pouze 11 tisíc korun. Michal Hubert, student, nízkorozpočtový turista a aktivní jeskyňář z Blanska je podle svých slov dobrodruh. Dokazují to i jeho činy. Sám se na vlastní pěst vydal do Irska, jen s velkou krosnou na zádech.

Rád investuji do zážitků, říká blanenský dobrodruh Michal Hubert
Michal Hubert na Cliffs of Moher Foto M. Hubert

Za celý výlet jsi utratil 11 tisíc korun. Jak dlouho cestuješ takto nízkonákladově?

Bude to už skoro sedm let. Nejdříve jsem jezdil s bratrem a partou kamarádů s kytarou na čundry po Česku a pak i mimo republiku. Začínalo nás pět, postupně se naše parta rozrostla a teď je nás okolo dvaceti. Dohromady už nikdy nikam nepojedeme, to už je zájezd. Ale vždycky se jednou za rok sejdeme na chatce v Jeseníkách a promítáme si fotografie kde kdo byl. Máme takový vlastní festival.

Co všechno jsi měl s sebou?

Hlavně stan, spacák, oblečení, nějaké jídlo, ešus, abych si mohl něco uvařit sám a nechodil do hospod. Odlítal jsem s dvaceti kily, ale měl jsem ještě brašnu s foťákem. A také knížku Kronika našeho rodu, kterou napsal bratr mé babičky. Ona to poté přepsala do knížky, nechala vytisknout a každý člen rodiny dostal jeden výtisk. Takže jsem měl s sebou i rodinu.

Co tě na takovém způsobu cestování láká nejvíce?

Asi poznání nové krajiny a jiných lidí. Získávání zkušeností. Navíc poznávám trochu více i sám sebe. Raději investuji do zážitků než do nějaké věci, která se mi za pár let rozbije. Také tímto způsobem rád odpočívám od dnešního uspěchaného a přetechnizovaného světa. Studuji informační management, takže pracuji na počítačích, vydělávám si díky nim a učím se nové věci. O to raději si od technologií odpočinu. A takovýmto cestováním si připomenu, že takové věci k životu skutečně nepotřebuji a nikdy mi žádný počítač nebo internet nechyběl. I když mi někdo nabídl, jestli se nechci podívat na email, odmítl jsem.

Říkal jsi, že sis vařil sám a do hospod jsi nechodil. Stalo se ti někdy, že jsi měl hlad?

Vždycky před večeří. (smích) Ale tak na snídani jsem si občas udělal palačinku. Nosím s sebou mouku s olejem. Nebo také tousty s marmeládou. Přes den jsem moc nejedl, maximálně toust nebo tatranku a stěžejní jídlo byla večeře. Když byl konečně klid, zalezl jsem si do spacáku a uvařil si těstoviny. A před tím, než to jsem dovařil, byl ten největší hlad.

Proč ses rozhodl cestovat sám a zrovna do Irska?

S kamarády nám nevyšly plány a já nechtěl sedět doma. Nikdo nemohl jet se mnou, tak jsem se rozhodl vyrazit sám. Chtěl jsem na sever, nemám moc rád horka. A také jsem chtěl někam, kde nikdo z mých nejbližších kamarádů ještě nebyl, abych neměl žádné informace a cestu si musel prokopat. Tak z toho vyšlo Irsko.

Co na to říkali tvoji rodiče, že jedeš sám?

Oni jsou více méně zvyklí, že někam s bratrem takto jezdíme. Oba dva jsme takoví dobrodruzi. I když je pravda, že sami jsme nikdy nejeli. Ale co jim zbývalo? Letenku už jsem měl. (smích)

Jak ses po Irsku pohyboval?

Cestoval jsem stopem, protože hromadná doprava je tam drahá. Celkem jsem napočítal 47 stopů. Většinou jsem byl do půl hodiny pryč. Když člověk cestuje sám, lidé mají asi větší nutkání mu pomoci.

Překvapilo tě něco během tvé cesty?

Nejvíce asi ti lidé. Mentalita je tu úplně jiná než u nás. Lidé byli moc milí a nápomocní. Dokonce mi někteří, které jsem stopnul, dávali peníze na jídlo. Třeba deset, dvacet euro. To mě vždycky potěšilo a zvedlo mi to náladu. A hned druhý den mě jedna paní pozvala domů na večeři.

Jaké vidíš výhody a nevýhody toho cestovat sám?

Nikdo mě neomezuje a můžu si dělat co chci. Můžu si počkat na dobrou fotku třeba několik hodin a nikoho nezdržuji. A stopování je lehčí, když jedeš sám. Ale někdy mi chyběla společnost. Například když jsem byl na pěkném místě nebo jsem zažil něco hezkého a nemohl jsem to s nikým sdílet. To je asi ta největší nevýhoda. A ještě tedy když jsem stavěl stan, tak by se mi hodila další ruka. (smích)

Kolik sis přivezl fotografií?

Celkově to bylo 2 500. Ty nejhezčí fotky dávám na svůj web. Před pár dny jsem dopsal i cesťák. Také mám veřejné promítání, takže si fotky nenechávám jen pro sebe, ale ukazuju je i ostatním. Mám i jednu nejoblíbenější fotku z Irska, kterou jsem si dal na mobil. Vyfotil jsem ji po hrozném dešti, kdy jsem promokl až na kost. Po bouřce se mi objevila krásná krajina se západem slunce. To bylo opravdu magické.

Kam se teď chystáš?

Letos plánujeme rodinnou výpravu s bratrem a tátou do Bulharska na přechod pohoří Pirin. A se dvěma kamarády plánujeme ještě výpravu do Grónska. Ten sever mě stále láká.

Galerie k článku

Ben Bulben Foto M. HubertGiants Causeway Foto M. HubertMourne Mountains Foto M. HubertSeverní pobřeží Foto M. Hubert

Vytvořil Český server s.r.o.

© 2006 BBN s.r.o., ISSN 1802-3509