Sociální prevence v regionu: ze třiadvaceti služeb zůstalo jedenáct

Boskovice - Od letošního roku se změnil způsob financování služeb sociální prevence v našem regionu. Po ukončení financování velké části těchto služeb z evropských sociálních fondů musela řada z nich omezit nebo ukončit svoji činnost. 

Kterým službám má být zajištěna další udržitelnost financování, určil kraj ve spolupráci s okresem. Vytvořit minimální síť strategicky důležitých služeb sociální prevence, které zůstanou zachovány, měl takzvaný multidisciplinární tým. Jeho členkou byla i ředitelka Městské správy sociálních služeb v Boskovicích Marie Sáňková, která v rozhovoru pro Zrcadlo přiblížila celou problematiku.

Jak vlastně vznikla potřeba redukce služeb sociální prevence v našem regionu?

Problematika financování sociálních služeb je dlouhodobě problematická záležitost. Po změně společenských podmínek v roce 1989 nastal v této oblasti poměrně dynamický rozvoj různých typů sociálních služeb. Zejména neziskové organizace rychle reagovali na změnu společenských poměrů a nové sociální problémy, které společnost přináší. Za totality u nás prakticky neexistovala problematika bezdomovectví, zdravotně postižení byli izolování od většinové společnosti umisťováním do ústavů... Dnes jsou trendem stacionáře, terénní služby, aby tito lidé mohli být co nejvíce integrovaní do společnosti a žít v přirozených podmínkách. Společenské změny si zkrátka vyžádaly i rozvoj nových sociálních služeb poplatných době.

Od vzniku zákona o sociálních službách, který definoval širokou škálu různých typů sociálních služeb, se hledaly i nové zdroje pro jejich rozvoj a financování. V roce 2008 se poskytovatelům sociálních služeb v jihomoravském kraji podařilo získat významné dotace na služby sociální prevence, které umožnily na území Jmk vznik asi osmdesáti nových služeb sociální prevence. Ty byly ještě do roku 2014 a některé i po část roku 2015 financovány z evropských sociálních fondů. V našem regionu k nim patří například azylové domy v Blansku, Boskovicích a Petrovicích, služby sociální rehabilitace při stacionáři Betany, služby zaměřené na drogovou problematiku, nízkoprahová zařízení a centra pro osoby v krizi a bez přístřeší.

Po ukončení financování těchto služeb z evropských prostředků vyvstala otázka, jakým způsobem zajistit jejich další udržitelnost. Prostředky, které jdou od státu, kraje a obcí jsou poměrně konstantní, nijak dramaticky se nezvyšují. Bylo nutné řešit, jak celý systém sociálních služeb dál finančně zajistit a stabilizovat. Proto Jihomoravský kraj ve spolupráci s obcemi s rozšířenou působností vytvořil týmy, jejichž úkolem je definovat tzv. minimální síť sociálních služeb na území okresu, do které mají být zařazeny pro území nezbytné sociální služby. Protože neomezený růst a rozvoj služeb je z finančního hlediska dlouhodobě neudržitelný a celý systém služeb by se tím mohl vážně ohrozit a destabilizovat, podmínil Jihomoravský kraj další financování územně nezbytných služeb také požadavkem spolufinancování ze strany obcí.

Jak tedy multitým postupoval?

Tým funguje od loňského roku a definování minimální sítě služeb probíhá ve třech fázích. První, která se řešila v loňském roce, se zaměřila na služby sociální prevence. Cílem bylo vymezit jejich minimální síť a zajistit požadované dvaceti procentní spolufinancování ze strany obcí. Spolufinancování služeb sociální prevence je pro obce novou zátěží na jejich rozpočty, které nebyly v minulosti vystaveny. Navíc služby sociální prevence jsou zpravidla anonymní, jsou určeny většinou lidem, kteří žijí na okraji společnosti, takže bylo dost složité představitelům obcí vysvětlit, proč jsou tolik potřebné.

Kolika služeb se to v našem okresu týkalo?

Co se týká území našeho okresu, tak zde bylo třiadvacet služeb sociální prevence. Kdyby se na všech měly obce podílet dvaceti procenty z jejich nákladovosti, znamenalo by to získat z obecních rozpočtů jenom na služby prevence asi 7,5 milionů korun. To by bylo pro obce, vzhledem k jejich rozpočtům, nereálné. Proto multitým ve spolupráci s krajem a poskytovateli sociálních služeb vymezil minimální síť, do které se na území okresu Blansko dostalo jedenáct služeb a dvacetiprocentní podíl obcí dělá asi milion a půl.

Jak to vypadá v praxi?

Některé služby zanikly ukončením evropských projektů, jako například služby sociální rehabilitace, které fungovaly v boskovickém stacionáři Betany. Neposkytlo se také financování některým aktivizačním službám. Jsou to služby, které jsou určitě potřebné, ale nejsou pro to území prioritně nezbytné. Některé služby pro osoby v krizi a ohrožené bezdomovectvím byly optimalizovány nebo sloučeny. Do jedenácti podporovaných služeb se dostaly ty nejdůležitější služby prevence, což byly azylové domy, noclehárna, protidrogová služba Podané ruce a nízkoprahové centrum pro osoby bez přístřeší a krizová pomoc a sociálně aktivizační terénní služby pro rodiny s dětmi.

Vymezily se ty strategicky nejdůležitější služby, a těm se od letošního roku z obcí dostane dvacetiprocentní podpory, což bylo podmínkou, aby tyto služby dosáhly na optimální dotace z krajských a státních systémů. Tím se těmto službám podařilo zajistit další existenci po skončení evropské dotace.

A co ty nepodpořené?

Ty musely řešit svoji další existenci. To znamená, že buď začaly fungovat jen jako nějaká dobrovolnická činnost nebo musely zaniknout či se transformovat do jiných služeb a omezit rozsah. Služby, které nepodpořily obce, se buď do dalšího systému financování vůbec nedostaly, nebo dosáhly jen na velmi omezené prostředky z krajského a státního rozpočtu.

Nepoškodí to jejich klienty?

Určitě se směřuje k tomu, aby nebyl poškozen nikdo, kdo je na službách závislý v plné míře. Nicméně určitě se může stát, že některé služby, které byly v rámci prevence poskytovány zdarma a měly jakýsi integrační charakter, už nebudou klientům tak dostupné.

V našem okrese se do spolufinancování zapojily téměř všechny obce až na několik výjimek. Lze to považovat za úspěch?

Nikde není závazně stanoveno, jaký podíl mají obce ze svého rozpočtu dávat na sociální služby. Zákon o sociálních službách říká, že podpora sociálních služeb je nenároková a měla by být zajištěna vícezdrojově ze státního rozpočtu i územně správních celků. Nikde ale není zákonem stanoveno, že obce by musely určitá procenta ze svého rozpočtu směřovat do oblasti sociálních služeb, spoléhá se na společenskou odpovědnost všech zainteresovaných celků. To způsobuje i rozdílné přístupy obcí k této problematice. Jsem ráda, že v našem okrese šly obce vůči občanům cestou odpovědné sociální politiky s vědomím společenské potřebnosti existence sociálních služeb a podpořily jejich požadované spolufinancování. Bohužel u dvou obcí na Boskovicku se to nepodařilo, možná i proto, že měly pocit, že jejich spoluobčanů se tato problematika netýká nebo, že když se něco stane, tak si musí řešení jejich problematiky zajistit samy.

Takže se teoreticky mohlo stát, že by nepřispěla třeba polovina obcí?

Mohl z toho být opravdu velký problém. Proto jsme se téměř celý podzim a jaro vydávali s vedením radnice do obcí, kde jsme potřebnost preventivních služeb vysvětlovali. Považuji za úspěch, že se do systému na Boskovicku zapojilo sedmdesát z dvaasedmdesáti obcí. Blanensko dopadlo obdobně, i tam nový systém nepodpořily jen asi dvě obce.

Bude optimalizace pokračovat i v dalších oblastech sociální péče?

V letošním roce probíhají další dvě fáze, jejich cílem je vymezit minimální síť služeb poradenství a služeb sociální péče, jejichž vydefinování bude mít vliv na financování služeb od roku 2016. To jsou oblasti, kterými se zabýváme v průběhu letošního roku. Jihomoravský kraj teprve dokončuje strategii celého financování a čekáme, až budou vydefinovány konkrétní podmínky procentní spoluúčasti obcí u těchto služeb. Na okresních týmech je pak opět vymezit jejich minimální nezbytnou kapacitní síť.

Jedná se o služby sociální péče, tedy služby zaměřené zejména na podporu seniorů a osob se zdravotním či duševním postižením. Péčové služby, které pomáhají těmto lidem zajišťovat ty nejzákladnější lidské potřeby. V této oblasti si nedovedu představit, že by mohlo dojít k nějaké výraznější redukci služeb, protože tam už by to skutečno mohlo podstatným způsobem zkomplikovat či dokonce ohrozit život klientů. Předpokládáme, že služby, které v současné době v našem okrese fungují, by měly zůstat zachované. Do těchto služeb patří například pečovatelské služby, domovy pro seniory a stacionáře.